Historie písma

Hieroglyfické krétské písmo
Bylo to 3. července 1908, když archeolog Luigi Pernier bádal ve sklepení minojského paláce Festos (Phaistos) a zakopl tam o prapodivný kotouč z pálené hlíny o průměru asi 16 cm a tloušťce 2 cm, který na sobě nesl po obou stranách do spirály uspořádané znaky. Ty byly (někdy kolem roku 1850 až 1600 př.n.l.) nejprve matricí vytlačeny do měkké hlíny a poté v peci vypáleny. Jedná se tak o nejstarší „tištěný dokument“.
Celá staletí lákal disk všemožné vědce, polovědce a nevědce, kteří se pokoušeli rozluštit jeho význam. Někteří tvrdili, že jde o deskovou hru, další že je na něm básnička. Podle jiných na něm stojí vyhlášení války, dále pak třeba zpráva v jazyce starých Egypťanů a další že je na něm zpráva v řečtině. Co ale znaky skutečně znamenají dosud nikdo s jistotou neví. Je jich tam celkem 45 a na každý z nich musel někdo kdysi vyrobit matrici, takže je pořizoval zřejmě často. A to je další problém. Nikdy nikdo žádný další podobný disk nenašel. Nabízí se tedy možnost, že pan Pernier byl tak trochu šprýmař a disk si uplácal doma v obýváku. S jistotou by jeho pravost mohly potvrdit vědecké analýzy, ale k těm však žádný řecký vědec ani politik nedá svolení. V případě zjištění, že jde o podvrh by Řecko přišlo o kus historie a prodejcům kýčovitých suvenýru by na stáncích zbyla hromada bezcenných cetek ve tvaru Phaistoského disku s hieroglyfickým krétským písmem.
Festoský disk

Lineární písmo alfa
Další ze starých (už ale o něco mladších) druhů krétského písma patří také do skupiny těch hieroglyfických, což znamená, že s trochou fantazie v něm sem tam odhalíme nějaký obrázek. Lineární písmo A má zhruba 90 znaků a je tedy nejspíše slabičným písmem. Škoda jen, že zatím odolává veškerému dešifrování a tak tomu už asi zůstane, neboť jím zaznamenaný jazyk stále není známý a zřejmě ani nesouvisí s žádným z dnes známých Evropských a Asijských jazyků. Za ta léta se vědcům podařilo rozluštit jen číslovky a slovo „celkem“ z čehož vyplývá, že zkoumané záznamy jsou obchodního charakteru a v době lineárního písma A kvetl na ostrově byznys.
Lineární písmo alfa

Lineární písmo beta
Další, kdo pobíhal po Krétě s krumpáčem a přeoral spoustu nalezišť byl archeolog Sir Arthur Evans. Zhruba v první polovině 19. století měl štěstí a objevil další písmo, později označované jako „lineární písmo B“. Pak měl smůlu, rozluštit se mu ho nepodařilo.  S jeho dešifrováním se muselo počkat až do roku 1953, kdy architekt (kterého architektura moc nebrala) Michael Ventris za pomoci svého kámoše Johna Chadwicka, po pěkné řádce let rozluštil význam znaků a prokázal, že náleží k jakémusi archaickému řeckému nářečí. Používalo se pro psaní v pozdní mykénské civilizaci, někdy ve 14. až 12. stol. př.n.l. a bylo tedy o tisíc let starší než Homér.
Písmo se skládá z 84 znaků pro slabiky a mnoha sémantických (významových) znaků. Tyto sémantické znaky se ve větách běžně nepoužívaly, neměly ani fonetickou podobu a sloužili především k zapisování zboží. Lineární písmo B sloužilo tedy především pro byrokracii a inventarizaci.
Za zmínku stojí i to, že zhruba z šesti tisíc objevených tabulek s lineárním písmem B lze vyčíst „rukopis“ asi stovky autorů. Z toho by se dalo usuzovat, že být písařem znamenalo patřit do jakéhosi spolku profíků kteří sloužili centrálním palácům. A když paláce padly, padli s nimi i písaři a písmo bylo zapomenuto.
Lineární písmo beta