labrys kopie.png

Historie

Historie Kréty sahá velmi, velmi hluboko do minulosti a to zřejmě díky tomu, že Kréta leží na poměrně strategickém místě, a sice na křižovatce důležitých obchodních cest spojujících Evropu, Blízký východ a Afriku. Dobré je to, že tohle pro Krétu znamená rychlý rozvoj a prosperitu, ale má to i své zápory. Kréta se díky tomu sem tam zalíbí mocichtivým prevítům a musí tak často odolávat válkám a útlakům ze strany nepřátel.

První osídlení
Ale vrátíme se do doby, kdy na Krétě byly jenom kameny, po nichž poskakovaly posvátné kozy Kri Kri a cikády ječely jak protržený, aniž by musely poslouchat nadávky turistů. Byl to asi rok 7000 př.n.l., když ke břehům přirazily jednoduché lodě a na nich první obyvatelé zřejmě z Malé Asie. Zabydleli se v jeskyních, kterých je na Krétě dodnes tolik, že byste se jich nedopočítali a tady si vesele žili. O pár století později si řekli, že takhle žít je už nebaví a že by to chtělo onu civilizaci posunout někam dopředu a jít taky trošku s dobou. Přesídlili tedy z jeskyní do nížin, tady začali dělat do zemědělského průmyslu. Jeho jádro tehdy spočívalo hlavně v pastevectví.

Mínojská civilizace
A tak léta plynula až do roku 3000 př.n.l. Tehdy začalo být na Krétě hodně dobře, ne-li nejlíp. Nastal zlatý věk zvaný Mínojská doba. Na Krétě žije přes dva miliony obyvatel (jen pro představu, dnes má na Krétě domov jen půl milionu lidí). Mínojské období je vůbec první evropskou kulturou, od které se dále odvozovaly kultury mykénská, řecká a římská. V té době také ostrov dostává svůj název, který pochází z mínojského slova „Kereta“, to zase Mínojci opsali od Hebrejců, kteří podobným slovem „Kereet“ označovali opevněné město.

Když zbývalo 2000 let do narození Ježíška, zažívala Kréta takzvanou starší palácovou dobu. Tehdy byly položeny základy obrovských a nádherných paláců Knossos, Festos, Malia a nebo Zakros. Ti šikovnější Kréťané plácali z hlíny naprosto úžasné keramické předměty a první písmáci zatoužili po tom zvěčnit své myšlenky, a tak okoukali první „něcojakopísmo“ z Egypta, kde už tou dobou dávno stojí velké pyramidy. U nás v Evropě jsme ještě sto let za opicema, medvědi po lesích požírají osamělé lovce, v Anglii kdosi staví Stonehenge.

Palác Knossos Hlavní nádvoří paláce Festos
Palác Knossos Hlavní nádvoří paláce Festor

Pak se země zachvěla a bylo po srandě. Nebylo to ledajaké zemětřesení. Richterova stupnice sice neexistovala, takže nikdo nemohl zdokumentovat jeho sílu. Jisté je to, že paláce popadaly a Kréťané mohli začít od začátku.

V roce 1700 až 1400 př.n.l. dosahovala Mínojská civilizace svého vrcholu, proto se tomuto období říká také vrcholná palácová doba, nebo též mladší palácová doba. Paláce byly opět postaveny a ještě větší a ještě hezčí. Všichni se měli krásně, chodili do divadla, na býčí zápasy, pořádali různá veselá sportovní klání. Jedli, pili, hodovali, když jim z toho všeho bylo zle, šli se vykakat na splachovací záchod. Dokonce i kanalizaci měli, troufnu si hádat, že toaleťák nemuseli házet do odpadkového koše. A když se nudili, tak se bavili plácáním ještě hezčí keramiky, než kdysi jejich předkové. Položili i základy sprejerství - po zdech čmárali překrásné fresky. Co bych rád zmínil, že z této doby nejsou absolutně žádné zmínky o válkách. U nás se mezitím řežeme o 106, když se neřežeme, tak se hrabeme v zemi a dolujeme z ní cín, celkově se lidé baví výrobou železa a mají z toho obrovskou radost a Židi přicházejí do Palestiny.

Skok přes býka Freska z paláce Knossos
Restaurované fresky z Knósského paláce.
Zábava mladých Mínojců, salto přes býka,
obvykle končila smrtí skokana.
Freska zdobící budoár princezny v paláci
Knóssos
. Asi nějaké její kámošky.

Ne nadarmo se říká, že historie se opakuje a důkazem toho je následující událost. Když bylo na Krétě asi nejlíp, hňápla si nedaleká sopka Théra (Santorini). Co nepozabíjely létající šutry, to spláchla obrovská vlna a následně zasypal popel. Děsivou katastrofu potvrzují také ožehlé ruiny Knósského paláce a paláce Zakros. Z cizího neštěstí se rozhodli co nejvíc vytěžit Mykéňané, kteří vpadli na Krétu z pevniny a nastala jatka. Násilnosti potvrzují také vykopávky. Úpadek Mínojské civilizace má tedy na svědomí přírodní katastrofa doprovázená různými společenskými jevy.

Psal se rok 1400 až 1000př.n.l. toto období je často označováno jako pozdní palácová doba. Mykéňané vládnou, obnovují zničené paláce a navíc staví další. Tilissos a Agia Triada. Tou dobou se začíná rozvíjet taky zámořský byznys. Nějaký Homér píše básničky Ilias a Odysseiu, ale to už Mínojskou kulturu nespasí. Jádro veškerého kulturního vývoje se přesouvá do pevninského Řecka a jakýsi kočkopes mínojsko-mykénské kultury je udržován díky Achájům. Ne na dlouho, Achájové zapomínají lineární písmo beta a začíná starověká doba temna. Co se kultury týče, úpadek je zjevně globálního charakteru. Na ostrově se usidlují podstatně zaostalejší Dórové, kteří ještě praktikují kmenové zřízení. Přestože je to proti logice a trochu to připomíná film „Planeta opic“. jejich počet na Krétě postupně převládá. Původní obyvatelé Kréty utíkají do hor a zakládají horské vesnice.

Rok 500 př.n.l. a dále je označován jako klasická řecká doba. Kréta je pouhým řeckým ostrovem bez nějakého zvláštního významu a na ostrově vznikají spory o moc mezi městskými státy Knóssos a Gortys. Jejich obyvatelé se nemají rádi a potyčky mezi nimi neberou konce. Mocensky větší vliv má i tak Gortys. Jediná významná památka z tohoto období, Zákoník z Gortysu, vypovídá o tom, že tehdejší společnost byla rozdělena do tříd. Otrokům, poddaným a svobodným občanův vládla aristokracie. Jeho fragmenty lze dodnes nalézt na stěnách Římského Odeonu (koncertního sálu) v Gortysu. Psán je stylem  lichý řádek zleva doprava, sudý zprava doleva, možná naopak...zkrátka, jako když ořete pole.

Zákoník z Gortysu
Zákoník z Gortysu

Římské období

Na pevninské části Řecka, a celkově v celém středomoří, se zatím rozpínají Římané. G.I.Caesar z toho má radost a jen jakoby mimochodem si podmaní i Krétu. Ale je vyčůranej jak díra do sněhu a dělá to šikovně. Spor mezi městskými státečky Knóssos a Gortys zvenku účelově popuzuje a spřádá plán, jehož jádrem je Knósský palác a jeho totální srovnání se zemí. To se náramně líbí občanům Gortysu, kteří soupeřili o mocenský vliv s Knóssem. Je rok 67 př.n.l a Krétu definitivně ovládá Řím. Gortys se stává hlavním městem římské provincie, přesto se zde stále mluví řecky. Římané staví nové cesty, akvadukty, kanalizace, přístavy a celkově modernizují celý ostrov.

Kostel Agios Titos Gortys Odeon
Byzantský kostel Agios Titos
v Gortysu
Gortys - Římský Odeon (koncertní sál)
Gortys - sochy Gortys - sochy
Gortys - alabastrové sochy Gortys - podle hada nejspíš
socha bohyně plodnosti

Kréta Byzantská
V roce 57 dostal apoštol Pavel nápad, že převrátí Krétu na křesťanství. V té době si tam totiž vyznával kdo chtěl co chtěl, a bylo to celkově takové zmatené. Vyslal tam svého učedníka Tita. Ten vše udělal učebnicově přesně. Přišel, pověděl, jak je křesťanství bezva, za to ho umučili, pak si řekli, že neměl tak špatný nápad, tak ho prohlásili mučedníkem a dneska už je svatý a ještě patron celé Kréty.

Po tom, co se Římská říše na konci 4. století rozdělila, stala se Kréta součástí východní části, tedy říše Východořímské – Byzantské. V tomto období má stále hlavní slovo na ostrově Gortys.

Arabové
Byl to rok 824 a na Krétu vtrhli Arabové. Uvádí se, že byli zdatní v bourání a za dobu svého působení srovnali se zemí všechna původní města. Zůstalo po nich „jen“ opevněné město Kandak (nebo též Chandac a nebo ještě Candak). Velmi tu kvetl obchod s otroky. Za zmínku stojí i to, že do tohoto obchodu byli zapojeni také naši panovníci Boleslav I. a Boleslav II., kteří dodávali kvalitní slovanské otroky.
Jméno Kandak se používalo ještě po roce 1212, kdy Byzantinci!!! postoupili Krétu Benátčanům. Dnes je toto místo známé pod jménem Heraklion. Z doby Arabské zůstaly na Krétě na mnoha místech stopy v podobě Minaretů nebo mešit.

Byzanc podruhé
Arabové měli po srandě díky byzantskému vojevůdci jménem Nikephóros Phokás. Ten Krétu dobyl zpět a opět zavládli Byzantinci. Ale ne na dlouho. Museli čelit značným útokům Turků a Křižáků.

Chania - Janičářská mešita Chania - minaret
Chania - Janičářská mešita Chania - minaret

Vláda Benátská
Útoky sílí, Byzantská říše ochabuje a postupně ztrácí jednu provincii za druhou. Křižáci nakonec dobyli i Krétu. Jeden z nich, jistý Bonifác z Montferratu, ji dostal pod svou správu, a protože se mu tam asi nelíbilo, tak ji střelil za pakatel (uvádí se, že za tisíc stříbrných) Benátčanům. Těm Kréta vyhovovala především ze strategických důvodů. Zasadili se o stavbu pevností, také ale kostelů, klášterů, hodně se rozvíjí i malířství. Přestože za vlády Benátčanů dochází k častým potyčkám a nepokojům, nechávají žít původní obyvatelstvo v klidu, nepotlačují ani křesťanství a Kréta poměrně prosperuje. Ne nadarmo je tedy období mezi 16. a 17. stoletím nazýváno krétskou renesancí. Benátčané vládnou poměrně dlouho, a to až do roku 1645.

Nadvláda Turků
Zatímco na Krétě se žije relativně v pohodě, v ostatních místech středomoří to začíná vřít. Turkové posilují svůj vliv, houfují se a v roce 1530 poprvé útočí na města Chánia a Sítia. Benátčané naštěstí odolali a následně posílili opevnění a obranu Kréty. V roce 1645 už ale Benátčané nevydrželi. Padla města Chánia a Réthymnon. Od té doby nemůžou Kréťané Turka ani cítit. S Tureckou nadvládou přichází Islám a osmanské zvyky a opět se staví mešity (předtím to byly kostely, které zbudovali Benátčané z původních mešit, které tam zase postavili Arabové – trošku Kocourkov. Díky tomu při troše štěstí narazíte i na kostel s minarety).

Turkům se ale nevedlo úplně tak, jak by si to představovali. Stále se jim nedařilo podrobit si horské oblasti a obyvatelstvo v horách žijící. To se neustále schovávalo po okolních jeskyních a chystalo všemožná povstání. První významné povstání  proběhlo v roce 1770. Dokonce i Rusové na něm přislíbili pomoc lodníkovi Dhaskaloyiánnisovi, ale sliby chyby. Pomoc nepřišla a buřič Dhaskaloyiánnis byl zaživa stažen z kůže. Povstání bylo potlačeno. Ne ale na dlouho.

Dhaskaloyiánnis Elefthérios Venizélos
Rytina zobrazující lodníka
Dhaskaloyiánnise
Elefthérios Venizélos

Dalším tureckým neúspěchem je dobývání města Candia (dnes Heraklion)..Celých dvaadvacet let ho obléhali. Mezitím přišel mor, takže o zábavu bylo postaráno i mimo bojiště. Po patnácti letech byl odvolán turecký velitel Hussein Pasha, zabalil si saky paky, odjel do Konstantinopole a tam ho za neúspěch odměnili soudem a veřejným uškrcením.
Benátčané ale věčně vzdorovat nevydrželi a nakonec v roce 1699 město vydali výměnou za svůj poklidný odchod. Za dobu obléhání padlo 30tisíc obránců a 100 tisíc Turků.

Někteří Kréťané nakonec konvertovali k Islámu, ale jen na oko, aby se neřeklo. Potajmu dál praktikovali svou víru.

V roce 1821 se Řekové naštvali, posbírali síly a rozhodli se Turky vyhnat. Proběhla Řecko – Turecká válka a kupodivu Řecko vyhrálo a osamostatnilo se. Na Krétu se ovšem v té bitvě nějak pozapomnělo, a tak zůstávala dál pod Tureckým vlivem, ovšem odpor k Turkům sílil.

Autonomii v rámci Turecka dostala Kréta v roce 1898. Guvernérem se stal princ Jiří, druhorozený syn řeckého krále. Ten ale dlouho nevydržel nátlak obyvatel, kteří nechtěli autonomii, ale toužili po sjednocení s Řeckem a byl donucen k odstoupení. Řecko s Krétou sjednotil až jakýsi Kréťan jménem Elefthérios Venizélos (po něm se jmenuje mezinárodní letiště v Athénách). To bylo v roce 1913.

Světové války
První světová válka se sice Krétě vyhnula obloukem. Místním to ale asi bylo líto, a tak se v roce 1922 pustili do křížku s nenáviděným Tureckem. Řekové sice nejdřív vyhrávali, pak to ale projeli na celé čáře. S Tureckem se nemají rádi dodnes, viz třeba na Kypru. Po válce se pak muselo z Kréty pakovat přes 25 tisíc Turků a naopak Řekové museli opustit Malou Asii.

V této době se také velmi rozvíjí archeologie a Kréta začíná těžit z dávno zapomenuté Mínojské doby. Vykopávky a další památky lákají první tisíce turistů.

Druhá světová válka se už ostrovu nevyhnula. Spojenci trošku podcenili obranu Kréty a dali tak šanci Němcům, kteří ostrov mohutným výsadkem obsadili. Proběhla obrovská jatka, která jsou známa pod názvem desetidenní bitva. Během ní sice spojenci s místními bránili území, Němci nakonec ale vyhráli a obyvatelstvo ostrova opět utíká do hor, odkud pořádá partyzánské akce. Tak jako u nás se za to Němci krutě mstí. Za únos generála Kreipeho povraždili muže z několika vesnic a ty následně do základů vypálili. Taktika Německa byla v celém světě stejná. Kréta si válku vychutnala do posledního dne. Okupace skončila v květnu 1945.

Občanská válka
V rozmezí let 1947 až 1949 cloumala Řeckem občanská válka. Ta se naštěstí Krétě opět vyhnula. 1967 až 1974 si na pevnině (Řecku) užívali vojenskou juntu. Ta zamávala například ekonomikou země tak hodně, že se Řecko dostalo do situace horší než za války. Posledním stupínkem ke svržení stávajícího režimu byl pokus připojit Kypr (i s Tureckým obyvatelstvem) zpět k Řecku. Řekové se naježili, Turkové ještě víc a všechno (i vojenská vláda) skončilo fiaskem. Všechno tohle dění se ale Kréťanů opět týkalo jen minimálně.

Evropská Unie

Je rok 1981 a Řecko, včetně Kréty, vstupuje do EU. V roce 2003 Drachmu nahradilo Euro. Ovšem vyplaval na povrch také skandál s falšováním ekonomických výkonů země, které Řecko pro vstup do EU potřebovalo. Přes to všechno už ale v Unii nakonec zůstalo.
Řecko je v současné době největším příjemcem dotací z Evropské Unie. Z fondů je dotováno zhruba 20x víc než Česká Republika. Peníze tečou do infrastruktury nebo do zemědělství. Jediné, v čem Řecko a Kréta opravdu prosperuje, je cestovní ruch.


Na ukázku pár původních drobných. Řecká Drachma

joomla template
template joomla