map-phaistos kopie.png

Mytologie

Když otevřete Bibli, dočtete se, že na začátku bylo slovo, to slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh. Kdo ho napsal, čím ho napsal a jestli ho načmáral jen tak na zeď, nebo na papír, to už nikdo neřeší. Všechny počátky jsou tak trochu nelogické a zmatené, stejně tak je tomu s Krétskou mytologií.

Chaos

Tady byl na začátku chaos, on je na Krétě teda dodnes, ale to je vedlejší.  (slovo „chaos“ pochází z řečtiny. Po návštěvě Řecka pochopíte proč).
A v tom všem chaosu kolem, najednou kde se vzal tu se vzal bůh nebe Úranos. Ten se zakoukal do bohyně země Gáii. A protože tehdy ještě nebyla televize, trávili volný čas plozením potomků. Nevím jestli úmyslně, nebo nějakou genetickou deformací nebyli jejich děti žádní krasavci. Samej Kyklóp a Titán. Zvlášť Titáni nebyli asi úplně podle otcových představ a není tak divu, že Úranos se je stále zdráhal „vyvést z lůna Země“.
Pochopitelně se jim to moc nelíbilo a tak ten nejstatečnější a nejsilnější Titán jménem Kronos se namíchnul a zbavil svého otce mužství (au!) a usedl na trůn místo něj, protože vládce bez pindíka byla pro tehdejší společnost nemyslitelná záležitost.

Kronos pojal za manželku Rheiu, ale nežili spolu šťastně až do smrti. Podle věštby měl nového vládce světa stihnout stejný osud jako jeho otce. A žít s představou, že možná za týden, možná za měsíc přijde taky o fimfulu se mu nechtělo a tak to Kronos vyřešil originálně. Všechny své potomky sežral. Chvíli mu to procházelo, než se ale Rheia naštvala, řekla si, že mu nebude rodit jak zjednaná, aby on to všechno sežral, že by musela být úplně blbá a tak těsně před narozením dalšího potomka mu do huby hodila šutr zabalený do plen a utíkala se schovat do jeskyně hluboko v horách na Krétě. Tam se narodil ten, který se stal chytákem českého jazyka v kapitole pádové otázky – Zeus (bez koho čeho - Dia).

Narození Dia
V jeskyni
poblíž náhorní plošiny Lassithi se narodil v jiné jeskyni v pohoří Ida si vesele pohrával a vyrůstal, aby se později mohl dostavit za svým otcem a naplnit proroctví. Předtím ale trval na tom, aby Kronos vyvrhl i pět jeho sourozenců, kteří celá ta léta v jeho útrobách přežívali. Zeus pak z Olympu řídil celý svět a stal se svou důležitostí nejvyšším řeckým bohem. Za ženu si vzal Héru. Mnozí by se mohli domnívat, že to byla bohyně pečení, ale není tomu tak. Héra byla ochránkyní manželství, ale jak už to tak bývá, kovářova kobyla chodí bosa, to znamená, že to svoje manželství si z nějakých důvodů neuhlídala.


Zeus a Héra

Jednou když byl Zeus na výletě v Palestině, zamiloval se tam do krásné Európy. Proměnil se v býka a unesl ji na Krétu. Nechápu proč ne například v koně, podle mě je podstatně hezčí, ale zase lepší býk, než třeba osel.  (Na Krétě přistáli v Matale, tam se proměnil v orla a uletěl s ní na Gortys, kde se zase proměnil v sám sebe a znásilnil ji.)

S Európou měl Zeus tři syny. Mínóoa, Sarpedona a Rhadymantya. Ti měli na Krétě společně vládnout. Sarpedon byl ale hodně „na peníze a moc“ a tahle varianta se mu moc nezamlouvala, vzbouřil se proti Mínóovi, jenže prohrál a tak na Krétě vládli jen Rhadymantys a především Mínóos. Bydleli v Knóssu, což byl největší a nejslavnější mínojský palác a odtud řídili celou egejskou oblast, kolonizovali ostrovy a taky třeba ještě pozatýkali piráty, zkrátka vládli dobře a spravedlivě.

Mínóovi ale bylo samotnému smutno a tak se oženil s Pasifaé. Byla to dcera Hélia, boha Slunce. Spolu měli hromadu dělí, mezi nimi třeba Ariadnu, Androgea a nebo Faidru. Pak ale měli nějaké manželské neshody, manželské poradny nebyly a nebylo nikoho, kdo by jim pomohl. Pasifaé přestal sex s Mínooem bavit a zamilovala se do posvátného býka. V dnešní době zvrácenost, ale tehdy bylo „všechno divné“ naprosto normální.
Se svými choutkami se svěřila Daidalovi, což byl takový všeuměl a kutil, který měl pro její lásku pochopení a sestrojil ji tedy dutou krávu potaženou kůží. Do ní si Pasifaé vlezla a nechala se posvátným býkem oplodnit. Z toho vznikl nevlastní Mínooův syn Mínotaurus. Napůl člověk, napůl (zase) býk. Zřejmě to byl člověk s býčí hlavou, obráceně by to nevypadalo hrůzostrašně, ale spíš komicky a to bylo v tehdejší době nepřípustné. A protože byl Mínotaurus nebezpečný pro své okolí, nebo možná proto, aby z toho nebyla aféra pro bvulvár, nechal Mínoos postavit v paláci „labyrint“.

Labyrint
Teď teda musím říct, že to nejspíš nebylo žádné bludiště, ale část Knósského paláce, která byla plná pokojů a místností a chodeb, že když tam přišel někdo bez orientačního smyslu, tak tam snadno zabloudil. Takže význam slova labyrint tak, jak ho známe dnes nabyl svého významu až později. Tehdy to mělo víc společného se sekerou a to ne ledajakou, ale dvojbřitou. Což se řecky řekne „labris“. „Labrint“ byl tedy dům dvojbřité sekery, později Labyrint. Proč někdo pojmenoval barák tak blbě se neví, zřejmě proto, že dvojbřitá sekera měla nějaký hlubší, možná přímo posvátný význam.

Knóssos - dvojbřitá sekera
Symbol dvojbřité sekery, nebo též býčích rohů,
najdete dodnes na mnoha místech


Legenda o Mínotaurovi
Ale zpět k Mínotaurovi, který obýval již zmiňovaný Labyrint. Každých devět let se mu do Labyrintu předhodilo sedm panen a sedm mladíků. Předpokládám, že je sežral. Mimochodem „krmivo“ pro Mínotaura bylo daní, kterou Athény platily za zabití Mínoova syna Androgea.
Toto se v Athénách pochopitelně netěšilo nějak zvlášť velké popularitě a jednoho dne se tedy jeden odvážný Atéňan, shodou okolností syn krále Aegea jménem Théseus rozhodl, že pojede Mínotaura zabít. Jako jedna z obětí se vypravil na Krétu kde se ale zamiloval až po uši do Mínoovi dcery Ariadné. A protože to byl urostlý, přitažlivý a sexy kluk, Ariadné city opětovala. Na důkaz lásky se rozhodla, že mu v jeho nelehkém úkolu pomůže. Věnovala mu klubko nití a někde se také uvádí, že dostal i kouzelný meč. Po vstupu do Labyrintu klubko odvíjel, aby se odtamtud potom vymotal. Mínotaura zabil, pomocí Ariadniny nitě se dostal ven, Ariadné a ještě její sestru Faidru naložil na loď a už pluli rychle zpět do Athén. Cestou to vzal kolem ostrova Naksos, kde Ariadné vysadil protože už ho asi nebavila, nebo co, a oženil se tam s Faidrou. Údajně to tak chtěl bůh Dionýs, ale bůh ví jak to skutečně bylo.
Tou dobou už ho na skále u Athén vyhlížel jeho otec, král Aegeus. Byli spolu domluveni, že když bude jeho mise úspěšná, vyvěsí bílé plachty na což Théseus jaksi v tom všem shonu kolem holek zapomněl a nechal na stěžních černé plachty, které podle domluvy znamenaly jeho smrt. Když to Aegeus uviděl, trefil ho šlak a spadnul ze skály do moře, které se od té chvíle až doteď jmenuje podle něj Egejské.

Ariadné a Théseus zabíjející Mínotaura Daidalos a Ikaros
Ariadné a Théseus zabíjející Mínotaura Daidalos a Ikaros

Legenda o Ikarovi
Zpět k Labyrintu. Ten vymyslel a postavil již zmiňovaný všeuměl a kutil Daidalos, který evidentně lezl do zadku všem, jenom aby si zachránil holou kůži. Bylo mu to celkem k ničemu, protože Mínoos nechtěl, aby tajemství Labyrintu bylo vyzrazeno a tak milého Daidala a pro jistotu i jeho syna Ikara uvěznil. Daidalos se ale se žalářem nechtěl smířit. Po večerech tajně slepil z vosku a ptačího peří pár křídel pro sebe a druhý pro svého syna Ikara a když bylo hotovo, vylétli oknem a namířil si to na Sicílii. Až sem totiž sahala moc krétských vládců. Daidalos úspěšně na Sicílii přistál a žil si tam vesele dál. I když vesele asi moc ne, ale to už je jiný příběh. Jeho syn Ikaros dopadl špatně a hlavně tvrdě. Duše dobrodruha se v něm nezapřela a on si prostě musel vyzkoušet jak vysoko s křídly vyletí. Letěl a letěl až byl tak vysoko, že žár slunce rozlepil vosk na jeho křídlech a on si namlátil držku. Šance přežít byla nulová. Dnes už víme, že to bylo úplně jinak, protože teplota s rostoucí výškou nestoupá, ale klesá, takže buď umrzl a nebo v té závratné výšce jednoduše neměl co dýchat.

A umřel taky spravedlivý a moudrý vládce Mínoos. Teorií o jeho smrti je několik. První praví, že ho zabily dcery krále Kókala, když na něj při koupání chrstly vařící vodu, ta druhá pak tvrdí, že to udělal Daidalos, za kterým se Mínoos na Sicílii vypravil, aby ho vytahal za uši, za ten „úlet“ s voskovými křídly.

joomla template
template joomla