Elefthérios Venizélos

* 23. srpen 1864 Chania, Kréta  + 18. březen 1936 Paříž, Francie

Proslulý státník a řecký revolucionář, který působil během první poloviny 20. století. Několikrát za sebou zastával post předsedy vlády řeckého státu (1910 až 1920, 1928 až 1932). Jeho vliv na vnitřní i vnější státní záležitosti mu vynesl titul „Tvůrce moderního Řecka“ rovněž byl nazýván „Velkým Kréťanem“.

Po odchodu z Kréty studoval právo na univerzitě v Athénách. Vůbec poprvé o sobě dal vědět na mezinárodní scéně v souvislosti se svojí významnou rolí ohledně autonomie Kréty v rámci Osmanské říše a posléze jejím spojení s Řeckem. Brzy poté byl pozván do pevninského Řecka, aby tady vyřešil problematickou politickou situaci a stal se premiérem.

Zasloužil se o ústavní a hospodářské reformy a také o reorganizaci armády a námořnictva. Jeho působení zmodernizovalo řeckou společnost a připravilo vojenské složky na nadcházející ozbrojené konflikty.

Během Balkánských válek v letech 1912 až 1913 měl zásadní podíl na vytvoření Aliance balkánských států proti Osmanské říši. Díky jeho vedení se populace a také území Řeckého království téměř zdvojnásobily. Řecko v té době získalo Makedonii, Epirus a zbytek Egejských ostrovů.

V letech 1914 až 1918 probíhala první světová válka, Venizélos se postavil na stranu Trojdohody a opět získal další území. Spolu s tím se ale dostal do konfliktu s tehdejším řeckým Králem Konstantinem I., což vedlo k takzvanému národnímu rozkolu. Lid se rozdělil na dva tábory – venizelisty a roajalisty. Tento mocenský spor pak trval několik desetiletí a značně ovlivňoval politický vývoj země.

V roce 1920 byl Venizelos, i přes své dosavadní úspěchy, poražen ve volbách. To vedlo k pozdějšímu neúspěchu v řecko – turecké válce.

V době svého dalšího působení na postu ministerského předsedy v letech 1928 až 1932 Venizélos navázal dobré vztahy se sousedními státy a pracoval na dalších reformách ať už ústavních, nebo hospodářských.

V roce 1935 se účastnil pokusus o puč, bohužel neúspěšně. Na to konto přestal působit v politice a odcestoval ze země. V březnu 1936 umírá v Paříži. Pohřben je na poloostrově Akrotiri na Krétě.