The_Blue_Ladies kopie.png

Heinrich Schliemann

Heinrich Schliemann, celým jménem Johan Ludvik Heinrich Julius Schliemann
* 6. ledna 1822 Neubukov, Německo  + 26. prosince 1890 Neapol, Itálie

Heinrich SchliemannSchliemannův otec Ernest byl chudý, ale velmi vzdělaný evangelický pastor, který svým dětem vyprávěl pohádky inspirované homérskými eposy. To Schliemanna v dětství natolik ovlivnilo, že už jako malý prohlásil, že najde Tróju o které slyšel v téměř každém otcově příběhu.
V roce 1831, když bylo Schliemannovi devět, zemřela jeho matka Luisa, což mělo velký vliv na další osud celé rodiny. Otec propil faru a Schliemanna, který musel kvůli nedostatku peněz opustit dvakrát školu, vychovával strýc.

Do roku 1842 pracoval v obchodě, poté se vydal do jižní Ameriky, loď ale ztroskotala. Zatím co celá posádka přišla o všechno, jediné Schliemannovo zavazadlo doplulo neporušené až na pláž. Schliemann získává zaměstnání jako poslíček u účetní formy F.C.Quien. Všechen volný čas věnuje studiu jazyků. Schliemann si vytvořil vlastní metodu učení jazyků díky které byl schopen se naučit jeden jazyk za 6 týdnů. (Opisoval a nazpaměť se učil dlouhá slohová cvičení, která následně předříkával svým učitelům, kteří ho opravovali v gramatice). Domluvil se 26 jazyky, ale nerad to o sobě dával vědět.

Díky svým jazykovým schopnostem získal v roce 1844 místo v obchodní společnosti. V roce 1846 byl vyslán do Ruska, aby zde založil filiálku. Postupně si budoval kariéru až se z obyčejného zaměstnance stal společníkem a později vybudoval i vlastní firmu.
V roce 1851 se dozvěděl o smrti bratra Ludwiga, odjel do Kalifornie, aby zjistil, co se s ním stalo. V té době v Americe vrcholí zlatá horečka. Schliemann otvírá banku, vykupuje zlato a zdvojnásobuje svůj majetek. A štěstí ho provází nejen při obchodování. V San Franciscu při požáru města lehly všechny budovy popelem, jen hotel ve kterém byl Schliemann ubytován zůstal nedotčen. V roce 1852 se vrátil do Ruska.

Zatím co na poli obchodním je Schliemann doslova dítětem štěstěny, v osobním životě se mu nedaří. V roce 1852 po návratu do Ruska se oženil s Jekaterinou Lisinovou, se kterou měl tři děti. Ačkoliv Rusandy bývají pěkné, takhle se moc nepovedla, ani chytrá údajně nebyla.

Když už Schliemann v osobním životě dopadl tak jak dopadl věnuje se o to víc obchodu a cestování (Indie, Singapur, Jáva, Čína, Japonsko, Nikaragua, Kuba, Mexiko a poprvé také navštěvuje Řecko.) Nakonec se rozhodl usadit v Paříži, což mu rodina neschvaluje a pak v roce 1868 odjíždí do USA, stává se občanem Indiany (kde mají tolerantní postoje k rozvodům) a rozvádí se. Během toho mu, na jeho požadavek, přítel shání v Řecku chudou, krásnou, tmavovlasou a vzdělanou dívku se zájmem o Homéra (Sofie Engastromenos – oddáni v září 1869). Ještě téhož roku odjíždí do Řecka a tou dobou se patrně rozhodl věnovat archeologii.

Objevení Tróje
Léto 1868 se nese ve znamení prvních vykopávek v Ithace, kde objevuje Odysseův palác. A pak, koncem léta konečně vyráží do oblasti, kde by se podle jeho předpokladů mohla nacházet Trója. Zde se seznámil s Frankem Calvertem, který ho upozornil na kopec zvaný Hissarlik. Právě tam by mohly ležet trójské ruiny. Většina vědců na to hledí s podivem, protože všeobecně se mělo za to, že Trója se nacházela na pahorku Bunarbashi.

V roce 1969 zahájil Schliemann vykopávkové práce na Hissarliku. Za pár měsíců jsou ale zastaveny na přání vlastníků pozemků. Schliemann jednal s tureckou vládou o dalším povolení k průzkumům. Až v roce 1871 ho dostal.

Nejprve se mu podařilo odkrýt Priamův palác. Později našel další objekty, dlaždice se sovíma očima, obsidiánové nože, předměty z pálené hlíny zdobené neznámým ornamentem, který Schliemann nazval svastika. (Ten byl později rozšířen v celém Německu jako symbol fašismu. Hákový kříž však se svastikou kromě podoby nemá vůbec nic společného. Hákový kříž navrhl Hitlerovi jeden mnichovský zubař, který ho považoval za svůj osobní objev, a nevěděl nic tom, že se používal mnohem dřív).

18. června 1872 Schliemann objevuje reliéf boha Apollóna řídícího čtyři koně. Tento nález ovšem spadal do Ptolemajovského období, takže byl o hodně mladší než čas trojské války. Schliemann začal pochybovat o správnosti lokality.

Psal se rok 1873 a Schliemann už chtěl vykopávkové práce ukončit, ale zase se „ozvalo“ štěstí. Poslední den si u odkrytých hradeb všiml lesklého předmětu. Ihned odvolal všechny dělníky a svým malým nožíkem sám odkryl jeden z největších pokladů lidstva – Priamův poklad.

Všechny předměty byly z 23-karátového zlata. Zlatých fragmentů, prstenů, diadémů a jiných klenotů bylo na desetitisíce. Schliemann sám byl přesvědčen, že objevil poklad krále Priama, teprve později bylo zjištěno, že to byl poklad trojského krále staršího asi o 1 000 let než Priamus. (Poklad byl převezen do Řecka a za druhé světové války po dobytí Berlína zcizen Rudou armádou a uložen v depozitáři dnešního Puškinova muzea. K tomu se Rusové přiznali až v roce 1993 do té doby byl poklad od nezvěstný.)

Do oblasti Tróje se Schliemann vrátil ještě v roce 1878, nachází několik zlatých předmětů, náušnic, prstenů a náramků (vystaveny jsou v Císařském muzeu v Istanbulu) a v roce 1879 práce v Tróji končí. Schliemann se celý život domníval, že homérská Trója ležela ve stejné vrstvě, ve které nalezl Priamův poklad. Na sklonku života své nálezy a domněnky přehodnotil a zjistil, že to co hledal bylo o několik vrstev výš. Bohužel při hledání a použití tehdejších metod odkrývání vlastně zničil Tróju, kterou celý život hledal.

Mykény
Objevení Tróje nebylo jediným Schliemannovým úspěchem. Výměnou za nalezený Priamův poklad dostal v roce 1876 povolení vykopávat v lokalitě, kde se podle jeho poznatků měly nacházet Mykény. Do těchto míst ho dovedly starověké texty autorů Aischyla a Euripida. Právě Aischilova Orestea se skoro celá odehrávala na hradě Atreovců, který hledal. Práce ale probíhají pod dohledem řecké vlády, která jmenovala dozorce. Ten dělá vše pro to, aby vykopávky co nejvíce zpomalil, nejlíp úplně zastavil. Paradoxně ho ještě Schliemann musí platit ze svého.

Nakonec se mu podařilo odkrýt známou Lví bránu, několik do kruhu poskládaných desek. 6 metrů pod nimi nalezl v celkem 5 hrobech 15 mrtvým obložených zlatem. Kostry považoval za pozůstatky Agamemnona, Cassandry, Eurymedona, Clytemnestry a Aegisthusa. Nejzajímavějším nálezem byly asi zlaté posmrtné masky. Nejznámějším a největším mykénským objevem byla Agamemnónova maska (která, jak bylo později zjištěno, nebyla krále Agamemnóna, ale název ji už zůstal), vystavena je v přilehlém muzeu (je to jen kopie). Známý je i nález zachovalé hrobky zvané Atreova pokladnice.

V roce 1878 opouští Mykény a začíná vykopávky v Ithace. Tentokrát se mu ale nedaří. Nenachází ani palác ani žádné cenné předměty.

Maska krále Agamemnona
Maska krále Agamemnona

Tíryns
Píše se rok 1884 a Schliemann obrací svou pozornost na Tíryns. Zde objevil základy homérského paláce, fresku s chlapcem skákajícím přes býka, a další cenné předměty jako obsidiánové nože, nebo zlatou sekeru.

V roce 1888 se přesouvá na Krétu, kde se na pahorku Kefala, nedaleko města Heraklion snaží nalézt Diův hrob. Pozemek se mu ale nepodaří zakoupit a vykopávky přerušuje. Škoda! Od března 1900 na tom samém místě pracuje archeolog Arthur Evans. Nenašel sice Diův hrob, ale vykopal největší z krétských paláců Knossos.

Schliemann ani v pokročilém věku nepřestával pracovat a stále, i přes své zdravotní problémy, dělal další plány svých expedicí. V listopadu 1890 se v Halle podrobil operaci ucha. Po prodělaném léčení se vrací do Athén, ale cestou (v Neapoli) se při pádu zranil. V nemocnici ho odmítli ošetřit, protože byl oblečený jako chudý člověk a obávali se, že by neměl na zaplacení. Teprve po příchodu jeho známého se zjistilo, kdo to ve skutečnosti je. Několik nocí strávil v bolestech a dva dny po Vánocích 1890 umírá. Pochován je v Athénách.

Heinrich Schliemann Schliemannova druhá manželka Sophia
Heinrich Schliemann Schliemannova druhá manželka
Sophia. To je ta hezká z Řecka
se zájmem o Homéra
joomla template
template joomla