Sir Arthur John Evans

* 8. červenec 1851 Nash Mills, Anglie + 11. červenec 1941 Boar's Hill, Anglie

Malej Arturek se narodil do rodiny geologa a sběratele památek z doby kamenné. To ho zřejmě natolik ovlivnilo, že celý sůj zbytek života věnoval historii. Začal na Oxfordu, kde ji vystudoval. Kromě historie ho bavilo také cestování, nejednou zavítal na tehdy neklidný Balkán. Nejenom tady se zasazoval za práva porobených národů, což několikrát vedlo k jeho zatčení Turky, nebo Rakušany. Právě Rakušanům s ním došla trpělivost a tak ho v roce 1881 čapli za flígr a vyhostili z oblasti dalmátského Dubrovníku, který byl v jejich držení.

V roce 1878 navštívil výstavu památek z Tróje, kterou v Londýně uspořádal Heinrich Schliemann. V roce 1883 vyrazil s manželkou do Řecka, kde navštívil Schliemanna se kterým vedl dlouhé debaty na téma historie, prohlíželi spolu nalezené předměty, navštívili Mykény a Tirint. Evans pak pocítil touhu poznávat mnohem starší svět, než bylo antické Řecko.

Behěm cestování po Řecku, Kypru, Sicílii i černomořském pobřeží stíhal být ještě správcem muzea na Oxfordské univerzitě. Mimochodem muzeu dal špičkovou úroveň.

V roce 1894 poprvé přicestoval na Krétu a poprvé stanul na půdě, která se stala jeho osudem. Společně se Sirem Johnem Myresem procestoval ostrov křížem krážem a sbíral pečetní kameny poseté zvláštním písmem. Z objevů na tzv. diktejských tabulkách zjistil, že krétský jazyk využíval dvou typů písem (linární alfa a lineární beta).

V březnu 1900 se mu podařilo zakoupit pahorkatý pozemek asi 4km od Heraklionu. Zde několik let před ním bádal archeolog Minos Kalokairinos a objevil dvě skladovací místnosti. I známý Heinrich Schliemann usiloval neúspěšně o koupi těchto míst. Podle doměnek se zde měl nacházet Diův hrob.

Evans se pustil do bádání a hned první výkopy ukázaly, že stojí na prahu objevu neskutečné velikosti. Během krátké doby objevil na 4 tisíce popsaných hliněných tabulek, a doslova hromady dalších předmětů a fragmentů. Objevil tři druhy do té doby neznámého starobylého písma. Především ale narazil na novou, neznámou kulturu z dob kolem 3. a 2. tisícíletí přnl. Místnost za místností odkrýval největší a nejznámější z Krétských paláců – Knóssos. Spletitost chodeb a množství místností mu připomnělo legendu o králi Mínoovi a proto nalezenou civilizaci označil za mínojskou.
Kolegové z oboru mu měli trochu za zlé způsob, jakým památku neskutečné hodnoty restauroval. Používal totiž beton, kterým nenávratně nálezy zničil, na druhou stranu jen díky tomu si dnes můžeme v Knósském paláci přdtavit jak se před 5000 lety asi stavělo.

Hlavní práce na Knóssu skončili v roce 1903, s vykopávkami se ale pokračuje dodnes a ještě dlouho pokračovat bude. Kolem paláce totiž leží pod nánosy zeminy, trosek a popela nevykopané město Knóssos, které údajně obývalo na 100 tisíc obyvatel, zbytky „malého“ paláce a několika mínojských vil.

Evans byl v roce 1911 pasován na rytíře za svůj přínos archeologii, zasadil se o významné rozšíření Ashmoleova muzea o řeckou a mínojskou keramiku a založil Starožitnickou společnost (Society of Antiquaries).

Evans zemřel v roce 1941 ve věku devadesáti let.
Pochován je v Aténách.

Arthus Evans při práci	Evansova busta u vstupu do paláce Knossos